[bobroviny.cz] (c) 2004-2020 Roman Hubáček
switch to limited english version
 

Kumano Kodo Nakahechi

2.5.2016 - 5.5.2016

Alice píše: A nyní si řekneme, o co jde v deskové hře Tókaidó. Hráči putují po herním plánu a sbírají zážitky (body). Do zážitků patří setkání, návštěva chrámů, koupání v onsenu, výhledy do krajiny, nákup suvenýrů, výdělky na farmách a ochutnávání jídel. Vítěz je sice ten, který nasbírá nejvíc zážitků, ale protože i cesta může být cíl, tak je každému odměnou hra samotná. A přesně takové bylo naše putování z Hongu Taisha do Tajkiniri.

Tókaidó - putování z Kyota do Eda, chrámy, onseny, setkání a rozhledy

V kempu jsme si dopřáli dlouhé vyspávání a poté návštěvu onsenu. Onsen jsou japonské lázně využívající přírodní horké prameny. Návštěva má svá pravidla a je dobré se s nimi před vstupem seznámit. V lázních jsou oddělené pro muže a ženy nejen šatny, ale i bazény, a do bazénů se chodí bez plavek! V celém Japonsku viděl Roman jen jednoho rozzuřeného japonce a to v onsenu, když vyhazoval číňana v plavkách.

Na konci každé etapy je možné zakoupit jídlo - zde nudle Udon Příspěvek do chrámu Hongu Taisha Umývadlo rukou u chrámu

Hongu Taisha je nejdůležitější svatyně na cestě Kumano a tak jsme ji nemohli vynechat. Já jsem přispěla do chrámu a Roman si dal udon, který jsme společně se zásobami na cestu koupili v místní sámošce. Samoobsluhy v Japonsku nemají pouze chladicí boxy, ale mají i ohřívací boxy s balenými hotovými jídly určenými k okamžité spotřebě. Rozhodně doporučuji, je to totiž výborná a taky levná varianta.

Poslední kroky k Hongu Taisha Rozhled do krajiny s rýžovými políčky Menší chrámy a svatyně podél trailu

Na práci na farmě čas nebyl, tak jenom Roman vybral z bankomatu. Z našich setkání musím zmínit pána, který kvůli nám vytáhl auto z garáže a nabídl se, že nás sveze. S úsměvěm jsme přijali a nechali se hodit 600 metrů ke kempu. A také spolunocležníky z kempu. Mladý pár z Německa, který je na cestách už 10 měsíců a který nám vyprávěl mile švihlé historky. Také nás zrazoval od Nakahechi, že je to "steep" a "challenging" (mno, sice to po rovině nebylo, ale s Kohechi se to nedá srovnávat). Já jsem si dala večer ještě jeden onsen a příjemně zrelaxovaní jsme ráno vyskočili o šesté, sbalili se a hurá na túru.

Trail začínal v Yunomine, kde mají nejstarší lázně na světě (Tsuboyu Onsen). Je to malá, dřevěná budka na sirném potoku, jehož vývěr má teplotu 92°C (v onsenu je ale i kohoutek se studenou vodou, takže si lze namíchat). Kousek od budky stojí malý bazének. Přelévala se z něj pára a postávaly zde hloučky lidí. Místní si vařili v teplém pramenu snídani - vajíčka a zeleninu. Balíčky k vaření lze koupit v obchodě naproti, ten měl však po ránu ještě zavřeno.

Vývěr pramene o teplotě 92°C, místní vaří večeři Nejstarší onsen na světě, datován do roku 200 n.l., předpokládám, že boudičku několikrát obnovili Přechod řeky kousek od kempu

Následoval pochod do kopce, z kopce, kolem sesuvu, kolem rozpadlé čajovny, občas výhled do zeleně, 24 km. K večeru začalo pršet a my dorazili ke stříšce. Opět jsme měli štěstí, protože takovéto stříšky byly na celé Nakahechi jenom dvě. Tahle byla u hřbitůvku, svatyně, vodopádu a kousek dál stály i záchody. Ulehli jsme na lavice, protože Roman prohlásil, že "nebudeme zbytečně máčet stan". V jedenáct v noci jsem osahala svoje nohy a vzbudila Romana se slovy, že chci mít raději mokrej stan než spacák. Tak jsme si vyzkoušeli stavění potmě a za 5 minut už byli vsuchu. Noc dobrá, ale díky vodopádu jsem si připadala, jak kdybych spala s hlavou na splachovadle.

Ráno nás mile překvapilo krásné počasí a hned na začátku cesty nejkrásnější svatyně i s metařem Lu-Tzem a Lopsangem, úplně jako z naší oblíbené knížky Zloděj času od Terryho Pratcheta. Tenhle Lopsang byl z Nového Zélandu, v Japonsku překládá do angličtiny staré svitky a byl dost nevypovídaný (pro Romana bod do setkání).

Výhledy do krajiny, ze 3 body a prémie k tomu Sopečné pohoří jsme si náležitě vychutnali, žádná cesta zde nevede po rovině Stříšku jsme našli hned, jak se spustil déšť a přespali jsme tady, Roman šlehá kafe k snídani

V další vesnici byla otevřená Teishoku-ya (restaurace, kde se podává menu) a dali jsme si výborné jídlo, zelený čaj a japonské pivo. Následoval jediný zalidněný úsek cesty - asi 2 km mezi vesnicí a parkovištěm v horském sedle. Spousta laviček, rodin s dětmi a piknikářů. Všichni se na nás usmívali a obdivovali naše batohy. Pomalu jsme se začínali dívat po místě na nocleh a pak přišla horská vesnice Takahara, která nám úplně vyrazila dech. Nádherné výhledy na okolní kopce, rýžová políčka, milí lidé a onsen skoro v oblacích. K večeři, kromě kari, západ slunce jak z katalogu a kytarová sóla od Lobose. Jediný hotel (na bookingu velmi oceňovaný) byl plný, ale jedna rodina nás nechala postavit stan u nich na zahradě. Tím jsme se stali atrakcí vesnice a holky, co chodily z políček domů, na nás mávaly a ptaly jsme, jestli jsme ti ze stanu.

Ikebana v přírodě Cypřiše u chrámu Tsugizakura-oji, kde je možné potkat metaře Lu-Tzeho Tu som, stojím za bambusom Nejlepší odměna - první restaurace po dvou dnech

Ráno nám domácí udělali kafe, vyfotili se s náma a nám se ani nechtělo odcházet. Podle mapky jsme tak nějak počítali, že to bude už jen z kopce dolů, ale pořád jsme stoupali. Dolů byl poslední půl kilometr, ale ten byl zato skoro kolmý. Najednou jsme stáli u patníku číslo nula a krásné svatyně na začátku cesty a Kumano Kodo Nakahechi byla za náma. I když unavení, skoro nám to přišlo líto. U svatyně byl obchůdek. Pán nám ukázal kdy a odkud nám jede autobus do Tanabe, my u něj v ušetřeném čase stihli koupit Kumano trička na památku a onigiri na občerstvení.

Výhledy a rozhledy, vesnice Takahara - rýžová políčka večer Fotka s paní domu, kde nás nechali přespat na zahradě Vesnice Takahara ráno

Tókaidó naživo rozhodně předčilo naše představy a můžeme ho jen doporučit všem milovníkům deskových her.

Kumono Kodo Kohechi - Kde dávají jeleni a lišky dobrou noc

Odkazy

 

Navigace

Předchozí - Další
Časová osa Přehled všech článků Větší akce

Fotka dne

Související články

Kumono Kodo Kohechi Japonsko - směr Osaka Koyasan Kde dávají jeleni a lišky dobrou noc

Nejnovější články

Jak si užít Havaj Nesjedeš dvakrát stejnou řeku Alpenwander revival Veget na Paprsku Celostátní karanténa

Hledat


Jak hledat Klíčová slova Klíčová slova obrázků Převodník jednotek

Co to tady je

O těchto stránkách Něco vás zaujalo, chcete mi něco napsat? Pošlete mi mail

RSS

RSS článků RSS fotek dne

 

 

(c) 2004-2020 Roman Hubáček