Jizerské hory 5.5.2007 - 7.5.2007

Tentokrát jedeme do Jizerských hor. Hlavní důvod pro takovou výpravu je ten, že jsme tam ještě ani jednou nebyli. Jako obvykle plány vypadaly úplně jinak, například já jsem chtěl jet do Súlovských skal. Jenže Alice dělala Jizerkám značnou propagaci, takže to nakonec dopadlo takhle.

Ráno přicházíme na nádraží, na zádech obrovské batohy. Prý se totiž v Jizerkách dá lozit, takže bereme lana a spoustu dalších krámů, jako je například stan. Ala iniciativně shání jízdenky, ovšem vrací se s tím, že první vlak z našeho spoje je prý Pendolíno, takže je tam obrovský příplatek. Než jsme se dohodli, že dvě stovky nejsou zase až tak moc, Pendolíno ujelo a my jsme mohli hledat nějaký nový spoj.

Výsledkem jsou pomalejší a levnější vlaky s přestupem v Pardubicích (hodina na nákup perníku) a Liberci. Kolem třetí odpoledne vystupujeme v cílové stanici, jakémsi Oldřichově v Hájích. Do setmění spousta času, takže hbitě vyrážíme. Trasa vypadá nadějně, vede pěkným bukovým lesem, spousta skal, počasí navzdory předpovědi velmi pěkné, pod mrakem a neprší.

Brzy nacházíme pěkné prolézačky, takže se dá vyzkoušet, jaké tady asi bude lezení. Zdá se dobré, skála je tvrdá a dobře drží. Jištění ovšem žádné, takže jenom trochu bouldrujeme. Bohužel, pěkná cesta moc dlouho nevydržela, hlavní magistrála Jizerských hor je velmi pěkně připravená pro cyklisty. Prakticky všechny hlavní cesty jsou asfalt, občas panel. Co je dobré pro cyklistu, nemusí být zrovna ideální pro turistu, dál pokračujeme trochu neradostně. Podrobnější studium mapy totiž ukazuje, že takhle to bude vypadat až do konce našeho putování.

U vyhlídky na Krásné Máří jsme našli příjemné místo na nocleh. Už to potřebujeme, jsme pěkně utahaní.

Ořešník

Další den vstáváme časně. Ono se není čemu divit, když člověk prakticky hned po večeři usne. Ráno je parádní a nás čeká nejlepší část našeho putování. Slézt z hlavního hřebene a zajít si na Ořešník, vyhlídku se skalním amfiteátrem. Určitě budou i nějaké možnosti k lezení.

Pěšinka je opravdu ukázková, vine se skalami a první část vede kolem Štolpichového potoka. Ten je vybaven i různými vodopády, tůňkami a jinými zajímavostmi. Samotný Ořešník je taky docela zajímavý, na vyhlídku se leze po skále s vytesanými stupy a celá skála tvoří velkou prolízačku.

Ani lezení tady nebylo vůbec špatné, skály zajištěné sice nejsou, ale všelijak jsme jistili pomocí okolních stromů a jinými pochybnými metodami. Skály se docela daly, takže jsme tu pár hodin blbnuli.

Zpětně hodnoceno, takhle část se nám z Jizerských hor líbila asi nejvíc. Opět se vrátila podoba z úvodní části, vysoké listnaté stromy a úzké pěšinky vinoucí se mezi skalami. Výhled z Ořešníku směrem do rovinatého Polska je taky moc pěkný.

My jsme se ale museli zase vrátit na hlavní jizerskou magistrálu a po asfaltkách a panelech pokračovat dál. Ještě jsme chtěli na nejvyšší kopec v této části hor, Jizeru. To nám ale nebylo dopřáno, protože odpoledne dorazilo špatné počasí, které řádí na Moravě. V dešti jsme seděli pod posedem na Čihadle, vařili oběd a klepali kosu. Foukalo, takže hlavní starost byla uhlídat vařič, aby pořád hořel. Nakonec jsme s pomocí dvou karimatek uvařili nějaké těstoviny a protože toho bylo málo, tak navíc ještě polívku.

Zachumlaní do pláštěnek pokračujeme směrem na Jizeru, když nás to přestává bavit. Beze slova otáčíme a jednou z bočních cest se začínáme vracet směrem na Liberec. Ještě jeden hřeben před námi a už jenom sestup směrem k vodní nádrži Josefův důl. Tam budeme nocovat.

Liberec

Poslední den probíhal příjemně. Ráno pršelo jen velmi mírně, takže jsme se rychle zbalili a vyrazili dál. Kousek od Josefova dolu je druhá, o něco menší nádrž. Pod ní byly příjemné kaskády potoka, kde jsme se umyli a za chvilku jsme stáli před Šámalovou chatou. Měli otevřeno, takže jsme využili jejich pohostinství a dali si výbornou šunku s vajíčkama.

Do Liberce to pak už bylo jenom pár hodin chůze. Hlavní část pobytu ve městě jsme se vydali strávit ve vyhlášeném akvaparku Babylon. A opravdu, vyhlášený je právem, musím říct, že je opravdu velice dobrý. Asi nejzajímavější atrakcí je soustava tobogánů, a z nich nejzajímavější je trychtýř. Přisvištíte zboku do obrovského trychtýře, tam obíháte, dokud neztratíte rychlost a propadnete dírou ve středu. Výborné.

Podrobnosti

sobota

Oldřichov v Hájích - po silnici na Oldřichovské sedlo - dále po zelené - Poledník - začíná cyklostezka, takže po asfaltu - Bílá Kuchyně - po žluté a potom po červené - vyhlídka Krásná Máří. Asi 11km

neděle

Krásná Máří - dál po červené - Tetřeví boudy - normální cesty - Vodopád Velkého Štolpichu - vyhlídka Ořešník - zpět na Tetřeví boudy - zase po asfaltu po žluté - Na čihadle - po modré pod Jizeru. Návrat k čihadlu - po modré dolů - Kristiánov - po žluté k Josefovu Dolu. Přibližně 20km

pondělí

Vodní nádrž Josefův důl - Šámalova chata na Nové Louce - po zelené - Liberec, Lidové sady. 11km

Mapa: KČT 20-21 - Jizerské hory a Frýdlantsko (1:50 000)