Pod Hády 15.1.2006

Nedělní odpoledne. Po dobrém obědě se vyvaluju, zatímco Ala přemýšlí o tom, jak by bylo pěkné vyrazit na běžky. Hloupý nápad, ale co nadělám.

Na našich výletech se pravidelně opakuje jistý motiv. Já obvykle potřebuju delší dobu, než se ohodlám vyrazit - Ala tomu říká pomalý starty. Ona zase často sabotuje další postup. Naštěstí se pěkně doplňujeme, takže většinou vyrazíme celkem brzo a jedeme daleko.

Od Velké Klajdovky se dá buď přes pole k Říčkám, nebo se stočit doleva a sjet do údolí k Bílovicím. Cesta je pohodlná, nejdřív po rovině a potom z kopce. Pořádného. Před pár lety si tady Ala málem zlomila ruku, takže jsme si opět vybrali toto oblíbené údolí. Zařízlé údolí, hluboký sníh, spousta stromů, pěkný sešup. Sníh naštěstí brzdí, takže sjezd až do Těsnohlídkova údolí bez ztráty kytičky.

Nakonec jsme domů dorazili až za tmy, jak se jednou rozjedu, nejsem k zastavení.