Máme psa 23.11.2004

Teda přesněji naši mají psa. Je zatím malý, chlupatý, přátelský, veselý, černý a špatně se fotí. Rasu nikdo přesně nezná, pod keřem se většinou papíry nenacházejí. Čistokrevný asi nebude.

Událost se stala na svatbě kamaráda mého bratra. Svatba byla uspořádána v Drnholci, pozváni byli i moji rodiče. Při jakési příležitosti byli upozorněni jedním z místních obyvatel, že pod keřem u silnice se ukrývá malý pes, je tam asi dva dny a bojí se. Brácha a další jemu podobní zachránci psů ho vytáhli, na svatbě výtečně nakrmili a přesvědčili naše, že pes doma neuškodí. No a to je konec příběhu, tedy vlastně spíš začátek.

Pes se u nás zabydlel, teší se všeobecné oblibě, on zase na oplátku má v oblibě všechno kolem sebe, zejména předměty, do kterých je možné kousat. Díky tomu si všichni zůčastnění včetně návštěv velmi rychle zvykli dávat boty do komory nebo na skříň. A já, jako hodný syn, jsem začal navštěvovat své rodiče o poznání častěji.

Brácha vzal psa k veterináři, který prohlásil, že je to fenka, štěně staré kolem tří měsíců a kříženec. Již od doby nalezení celkem slyší na jméno Bessy, tak už jí to zůstalo. A já mám o jeden fotografický objekt navíc, o to lákavější, oč hůř se černí psi fotí.