Cesta za Harry Potterem 23.9.2022 - 28.9.2022

Alice píše: Líné srpnové odpoledne. Matky sedí u notebooků a vyrábějí hodnoty. Děti, místo toho, aby skotačily na sluníčku, jsou zalezlí v herničce a hrají Dračák. Tu mezi meetingem a stotřicátou inicializací testovacího zařízení se Pavla zeptá, jestli jsem věděla, že v Londýně je muzeum Harryho Pottera. Teda, není to úplně muzeum, ale jsou tam otevřené ateliéry, které sloužily pro natáčení filmů. Chvíle googlení fotek, jak to tam vypadá a wow jako dost dobrý. Googlím letadla, Pavla googlí vstupenky. Ha, z Brna to do Londýna lítá přímo. Haha, vstupné přesahuje cokoliv, co jsme kdy byly za muzeum ochotné zaplatit. No tak nic.

Srpnový večer, matky visí na laně. Děti čtou po padesáté Harry Pottery. Tu mezi sedmou a osmou cestou Pavla řekne, že by to vstupný asi dala, že by se to dětem mohlo líbit a že do hrobu si prachy stejně brát nebudeme.

O měsíc později se ve čtyři scházíme na brněnském letišti. Já s jazykem na vestě, protože ještě před dvěma hodinama jsem stála v zácpě u Svitav, vracející se ze služební cesty, ale odlet stihnut, let poklidný, taxi z letiště objednáno (naštěstí, protože Stansted je od Woolwiche, kde bydlíme, hodinu a půl po dálnici). Na ubytování dorážíme vyčerpaní, ale domeček v anglickém stylu a dva litry červeného nám znovu dodávají elán. Domeček nejdřív řádně prošmejdíme. Má dokonce i přístěnek pod schodištěm, který dětem neunikne (protože Harry v přesně takovém bydlel). Večírek se rozjel, děcka hrají na schovku až do půlnoci. Budík nenastavujeme, zítra nás čeká prohlídka centra, není kam spěchat.

Historický okruh

Okruh klasika, děcka to moc nebaví - Buckingham Palace, Westminster Abbey, Big Ben, Millennium Bridge, Trafalgar square. Zde dáváme pauzu. A já si poprvé v životě vychutnávám Londýn ne za běhu. Sedíme na pomníku skoro dvě hodiny, slunko svítí a pozorujeme šrumec kolem. Krása, pohoda, to město má cosi do sebe. Pak se přesuneme přes Piccadilly Circus a China Town zpátky. Největší úspěch mají u dětí veverky a 1000 kačen v parku, který je 100 metrů od našeho ubytování.

Greenwich

Druhý den míříme do sousední čtvrti Greenwich. Program necháváme náhodě a cestou ke hvězdárně míjíme National Maritime Muzeum. Ze zvědavosti nakoukneme dovnitř a nakonec tu strávíme asi čtyři hodiny, moc pěkné, zvlášť pro vnitrozemce. U nultého poledníku roste spousta kaštanů. Děcka jsou jak v tranzu a nacpávají si kaštany všechny kapsy a nedají se zastavit. Britské dětičky je se zájmem pozorují, asi tuto zábavu neznají, ale po chvíli se nechají strhnout a sbírají taky. Do Woolwiche jdeme pěšky, dobrých 10km, ale cesta zajímavá přes doky a kolem Temže. Z našich dětí porůznu padají kaštany, přesto jich z nich na ubytování vysypeme asi dvě kila.

Sky Garden a Tower

Následující den máme objednanou vyhlídku Sky Garden, je to zadara a je to dost dobrý. Následuje Tower, Tower Bridge a na oběd jdeme na Borough Market. Naprosto úžasné místo se stánky s jídlem "to go" ze všech koutů světa. Kupuju marocké plněné taštičky. Honzíkovi chutnaly tak moc, že se sem vracíme ještě odpoledne. Trh v 16:30 zavírá, což jsme nevěděli, ale stánek s taštičkama je jako zázrakem ještě otevřen. Po obědě se dělíme. Kluci míří na HMS Belfast, holky do města. Já jsem prošla značkové obchody s hadry na Oxford street, ale byla jsem tůze zklamaná. Všude móda devadesátek - plísňáče, lacláče, šusťák. Takže si kupuju jen svetr. Report z lodi podá Roman.

HMS Belfast

Na tuhle část výletu jsem se dost těšil. Už jsem sice na nějakých válečných lodích byl, ale britský lehký křižník je rozhodně velká loď, navíc tahle má poměrně zajímavou historii. Na vodu byla spuštěna v předvečer druhé světové války v roce 1938. Poměrně záhy ovšem najela na německou minu a opravy trvaly až do roku 1942. Od té doby se účastnila arktických konvojů do Sovětského Svazu, potopení Scharnhorsta, vylodění v Normandii a války v Koreji.

Expozice je v podstatě volná, dá se prolézt od strojovny, podpalubí, podavačů munice, dělových věží, kuchyně, marodky, ubikací až po kapitánský můstek, kormidelnu nebo radarovou techniku. Na různých místech jsou i promítání z reálných operací a interaktivní hříčky, kde se dá vyzkoušet třeba proplutí minovým polem. Loď jsme si prošli dvakrát, protože Honza už od začátku pořád někde ztrácel svůj oblíbený kaštan. Při odchodu zjistil, že ho v kapse nemá, takže jsme prolezli prakticky všechno, ale stejně jsme ho nenašli.

Harry Potter

Poslední den, tradá ... Harry Potter muzeum!! Metro, vlak, autobus. Je to daleko. Očekávání se stupňuje. Než se konečně dostaneme dovnitř, tak nás čeká ještě několik (naštěstí menších) front a "roztleskávání" po americkém způsobu, že je dnes náš nejšťastnější den v životě. Prohlídka začíná malým filmem o průběhu natáčení a pak už z kinosálu rovnou do hlavní hodovní síně v Bradavicích. Je tu dost lidí, ale je to tu fakt dobrý. Děti jsou naprosto nadšené. Hodně, hodně, hodně nadšené. Mně se tu taky líbí, jsem ráda, že jsem to viděla, ale jednou stačilo.

Když při letu do Brna nadhodím, že bychom se všichni mohli půl roku zlepšovat v angličtině a na jaře si zase zajet do Londýna, tak se to setká s nadšením ovšem pouze za podmínky, že opět navštívíme Harry Potter muzeum. Takže úspěch veliký! Kdyby však mělo dojít na další návštěvu, tak tentokrát jsou na řadě tatínci, ti to totiž ještě neviděli, neboť za ušetřený peníz na vstupném šli do RAF muzea a do pravého britského pubu na fish and chips and beer and beer (a ještě jim hodně ze vstupného zbylo).

RAF Muzeum

Jak Ala píše, Harry Potter nás zase tak nebere, takže jsme si na volný čas hledali jinou zábavu. Na severovýchodě Londýna ve čtvrti Colindale je RAF expozice, která mapuje celé období existence britských vzdušných sil, přibližně od roku 1912. První hangár je přehled vývoje od prvních letounů až k Typhoonům a nákupům F-35. Další potom ukazují různá období, od první světové války až po moderní dobu. Britské modely jsou logicky nejhojnější, ale v muzeu mají i spoustu letadel z Německa, USA, nebo Japonska. Prolézali jsme to skoro celý den a pro fanouška letectví parádní zážitek.