Good girls go to heaven
bad girls go to London

16.10.2010 - 20.10.2010

Alice píše: ... tak jsme se vydaly se sestrou do Londýna. Výlet jsem dostala k narozeninám s cílem celkově se zotavit z mateřské dovolené. První den na zotavování moc nevypadal, naštěstí potom už vše probíhalo hladce.

Cesta byla pro mě náročná a to hodně. Jednak jsem bojovala se svědomím, že nechávám doma kluky samotný celé 4 noci a druhak jsem si v letadle vsugerovala, že ta dvě divná individua s klobouky na hlavách jsou teroristé. Klepala jsem se celou cestu, protože rozhodně neplánuju nikde vybouchnout. Po šťastném opuštění letadla na Heathrow jsem se sice uklidnila, ale následovalo další rozladění v podobě hotelu.

Do Lancaster Court jsme dorazily v 9pm místního času. Na recepci byl jen divný noční hlídač a přidělil nám pokoj 01 - "to the basement". Pokoj měl okno do světlíku, výhled na automatickou pračku a v rohu u nohou postele byl sprchový kout bez závěsu. V druhém rohu stála skříň, kterou jsme pracovně nazvaly brána do Narnie, a obsahovala umyvadlo a záchod. Že by byl pokoj nějak estetický, to nebyl, ale nám šlo hlavně o to se vyspat. Nebylo nám přáno. Celým suterénem se nesla zajímavá vibrace spojená se zvukovým efektem "bzzzzzzzz" ... "zzzzzz".

V 10pm jsme si vyrobily špunty do uší. O půlnoci jsem si natáhla rifle a šla se do recepce zeptat, jestli to nemůžou vypnout. Pan vrátný si poslechl zvuk a řekl, že je to OK, že je to centrální topení a že se to za chvíli vypne. Kdepak, bzučelo to celou noc, ráno jsem byla naštvaná, nenáviděla jsem ten hotel a rozhodnutá trvat na výměně pokoje, děj se, co děj. Nebudu napínat, odpoledne po návratu z města nám pokoj vyměnili. Výhled byl opět do světlíku a Narnii jsme měly taky, ale jinak to byl úžasný tichý pokojíček.

První noc jsme se rozhodly zahnat procházkou v Hyde Parku. Hodinu mi hučelo v uších "bzzzzzzzz", ale jinak nádhera, sluníčko, veverky, vodní ptáci. Přes park jsme se dostaly k Buckinghanskému paláci. Pak jsme obešly klasické turistické atrakce jako Parlament, Westminster Abbey, Downing Street, jezdecké stráže před palácem. Pak jsme se svezly doubble deckerem na Leicester square a prošly Covent Garden a Soho. Covent Garden ve mně žádný zvláštní dojem nezanechalo, zato čtvrť Soho měla spoustu překvapení. V Čínské čtvrti měli ve výkladech rožně s pečeným masem, aj nějaká ta krysa se tam našla. Jinak tu bylo spoustu restaurací, kam se chodí ve dvou - holky s holkama a kluci s klukama. Známky v trafice mi prodal chlápek s dlouhými barevnými gelovými nehty.

Zpátky k hotelu jsme pošly celou Oxford street, která měří snad 3 km. Ze začátku nás bavilo prolízat obchody s hadříky, ale postupně nám docházel elán. Nejvíc se nám líbil John Lewis store, kde jsem já sehnala puding a ségra Bertíkovy fazolky a jinak tam měli spoustu krásných věcí a asi tisíc oddělení.

Večer jsme se šly ještě projít do Hyde Parku a následovala ničím nerušená noc.

Londýn, další dny

Vánoční puding

Byl zakoupen pro Bobříka, který si ho tuze přál, nevěděl, čeho žádá. Po rozbalení úhledného látkového, stužkou ozdobeného balíčku, na nás vykoukla hnědá koule vonící alkoholem (za vůni plus body). Puding obsahuje hlavně cukr, máslo a sušené ovoce všeho druhu a chutná jako naše fíkové koláčky. Není to špatné, ale je toho hodně. Skoro kilo. Půlku jsem dala do mrazáku a budem se tím trápit, tedy odměňovat na vánoce a druhou půlku již třetí týden konzumujeme. Prý originál recept sestává místo másla z hovězího loje, nuž kdo má chuť vyzkoušet, recepty zde: