Vysoké Tatry

17.10.2014 - 20.10.2014

Opět sedíme ve vlaku, ve velmi útulném vlaku do Bratislavy. Podařilo se nám zajistit si hlídání pro kluky, takže nás čekají skoro čtyři dny volna v Tatrách. Cestovací idyla se ale záhy rozplynula a slovenské železnice ukázaly svou odvrácenou tvář.

Rychlík do Popradu byl totálně plný, polovinu cesty jsme stáli v uličce na špičkách, protože kolem nás se neustále draly davy lidí tam i zpět, v horším případě i s kufry. Kolem Žiliny se sice uvolnily nějaká místa v kupé, ale tam nám to zase zpříjemnil asi dvouletý chlapeček s hodinovým hysterákem. Poprad byl jako vysvobození.

Dál už šlo všechno jako na drátkách, snad jenom kromě počasí - zataženo a mírně pršelo. Ze Smokovce jsme vyběhli kolem zubačky na Hrebienok a Bilíkovu chatu. Teplá večeře, sprcha a jdeme spát, konec konců to má být odpočinkový podnik.

Na Téryho chatu

Ráno jsme se rozhodli pro Malou Studenou dolinu a případně vylézt na Sedielko, které je nejvyšší turistické sedlo v Tatrách a kde jsme ještě nebyli. U snídaně jsme se chatárky poptali na předpověď, prý bude celý den hezky. No uvidíme.

Lesy na začátku cesty hodně utrpěly při vichřici, kolem vodopádů pod Bilíkovou chatou je to samý polom. U Rainerovy útulny jsme viděli lišku, žebrala tam nějaké rohlíky. Potom jsme obešli strž mezi Studenými dolinami a u Zamkovského chaty začali stoupat. Mezitím začalo mírně poprchávat, potom sněžit a na Téryho chatu už jsme přišli dost promrzlí. Dvě rundy čaje nás spravily, ale na lezení na Sedielko jsme neměli ani pomyšlení.

Naposled jsme vyfotili sníh na plesech kolem chaty a vyrazili dolů.

Východná Vysoká

V neděli ráno jsme se nemohli dohodnout, kam vyrazíme. Možnosti byly dvě: buď na Slavkovský štít nebo na Východnou Vysokou. První možnost je kratší a nudnější, druhá jde naokolo na Sliezky dom a dolinami kolem Gerlachu na Polský hrebeň, potom na parádní vrchol v centrálních Tatrách. Za stálé diskuse jdeme na první rozcestí - začátek je totiž společný.

Tam jsme si navzájem nabídli, že půjdeme cestou, kterou navrhoval ten druhý, a nakonec vybrali tu Východnou Vysokou. Přestože jsem ji navrhoval já, musím sebekriticky uznat, že to byla dobrá volba. Cesta byla hodně rozmanitá - nejdřív lesem po magistrále kolem masivu Slavkovského štítu, potom od Sliezkého domu dolinami kolem Gerlachu na Polský hrebeň, a nakonec po sněhu a ledu na vrchol.

Zpátky jsme mohli buďto přes sedlo Prielom do Velké Studené doliny, nebo zpátky stejnou cestou. Protože se dost nerad vracím, snažil jsem se prosadit první variantu. Nicméně ze sedla pod Východnou Vysokou je Prielom dobře vidět a vypadalo to na lezení ve sněhu a ledu skoro všechny exponované úseky. Nakonec jsem uznal, že by to byl nerozum. Cesta zpátky nebyla špatná a na konci už jsme byli pořádně utahaní. Tatranský čaj k večeři jsme si tedy rozhodně zasloužili.

Podrobnosti

Sobota 18.10.2014: Bilíkova chata (1265m) - po zelené - Zamkovského chata (1475m) - Téryho chata (2015m) a zpět. Převýšení 750 metrů.
Neděle 19.10.2014: Bilíkova chata (1265m) - po červené - Sliezky dom (1650m) - po zelené Velickou dolinou - Polský hrebeň (2200m) - po žluté - Východná Vysoká (2428m) a zpět. Výstup i sestup kolem 1200 metrů.