Dětský tábor s Krišpínem 9.8.2014 - 16.8.2014

Alice píše: Na tábor jsem se tentokrát těšila moc a slibovala si, že kluci, nebo alespoň Dan, už budou samostatní a já že budu jenom dohlížet. Zásobila jsem se proto časopisy a knihami. Na ty jsem nakonec ani nesáhla, neboť chlapečci na mně viseli a opět jsem musela celý program odcvičit s nimi, ale přiznávám, ani mi to nevadilo.

Celotáborová hra se jmenovala Dráčikova mašinka. Na hřišti přibyl k radosti drobotiny prolézací vláček a dalo mi velkou práci vysvětlit klukům, že nemají sami lézt na střechu. Pointa hry byla tedy trochu složitější - kouzelník Krišpín skládal zkoušky a popletl kouzlo a přemístil vláčky do různých pohádek. My jsme každý den prošli jednou pohádkou a vláčky hledali, pokud je najdeme všechny, Krišpín může jít k opravným zkouškám a postoupí do dalšího ročníku. Děti pointu nehledaly, důležité bylo, že je tam drak, mašinky, pohádky z večerníčků a kouzelník. Poslední den "opravdový" Krišpín vyčaroval pro všechny odměny.

Vedoucí byly perfektní. Vymyslely spoustu zábavných her na odpoledne a zlepšováků programu. A čarodějnické zkoušky zahrály tak, že se všichni bavili. Kluci ještě dva týdny mluvili o Krišpínovi a že chtějí na táboře zůstat (a to měli v úterý krizi, že už nic nebudou hrát).

Kromě závěru se mi ještě líbila neděle, kdy jsme se díky jedné vedoucí mohli jít podívat na letiště v Křížanově. Děti si mohly sednout do větroně a pro dárek "od Krtečka" jsme lezli na řidicí věž.

Ale úplně nejlepší z tábora byla noční hra. Měli jsme poskládat origami leknín a poslat v něm světýlko pro Světýlkovou vílu. Za úplné tmy jsme šli k rybníku, kde už plavalo hodně svíček a zapálili jsme ty naše. Potom jsme šli do lesa a podle provázku přímo k víle, která nám dala mašinky do hry a svítící náramky. Honza i Dan byli moc šikovní, vůbec se nebáli, tak jsem měla z celého večera velkou radost. Hra byla moc hezky nachystaná a byl to parádní zážitek.

Tentokrát jsme odjezd nenechali náhodě a protože se Honzík probudil brzo, tak jsem sbalila ještě před sedmou a jeli jsme vyzvednout Romana na nádraží. Dozvěděli jsme se, že na zámku v Telči je výstava Krysáků, které Honza miluje, a tak jsme nejeli přímo domů, ale na výlet. V Telči byl i jarmark a nějaké slavnosti, tak jsme užili kultury i jídla. Výstava byla malá, ale dobrá. Zato cesta zpátky byla totálně odrovnávací - rozkopaná dálnice, rozkopané nájezdy, rozkopané všechno, liják a kolony.