Svratka na Vysočině 2.9.2012 - 8.9.2012

Ala hledala velmi dlouho nějaké vhodné místo pro strávení dovolené s dětmi. Základní podmínky byly dvě - nesmí to být moc daleko (abychom přežili cestu) a musí tam být bazén. Po různých peripetiích objednala ubytování v hotelu Svratka ve Svratce na Vysočině. Nedlouho nato se podřekla o bungalovech a nízké ceně, takže jsem si ji začal dobírat řečmi o zemljankách a rybníku.

Po příjezdu (cesta probíhala velmi v pohodě - Honza spal a Dan nezlobil) jsme byli vcelku příjemně překvapeni. V areálu bylo jen minimum lidí, zato bungalov měl dvě oddělené místnosti, bazén velmi pěkný a okolí taky vypadalo fajn.

Hned první den jsme zkusili návštěvu v bazénu. Začátek byl podle očekávání, Dan už od šatny trval na tom, že "bazén ne ne". Nejdřív dlouho postával na kraji a pozoroval situaci, potom se mi ho podařilo přesvědčit, aby si namočil aspoň nohy. Pak už se nechal i nést v bazénu, dát plavací kruh a asi ho to začalo bavit. Po hodině byl problém dostat ho ven. S Honzíkem to šlo v pohodě, zatím se neumí moc bránit. Ale neprotestoval a spokojeně si cákal.

Kolem celého areálu se táhnou golfová hřiště, která jsou překvapivě dost vytížená. Každé ráno přijíždějí nová auta s hráči, kteří korzují po okolí a občas do něčeho praští. Na turistických značkách jsou varovné cedule, které varují před zásahem golfovým míčkem. Zejména upozorňují na volání "Fore", které má znamenat nebezpečí. Bohužel v instrukcích není psáno, zdali máme prchat nebo zalehnout, hlasitě naříkat nebo co.

V dalších dnech jsme se trochu porozhlédli po okolí - celý areál je v kopci a hned vedle hotelu vede sjezdovka. Nahoře na kopci leží rokokový zámeček Karlštejn, podle místních momentálně na prodej. A kousek dál po modré značce se dá dojít k menším skalním městečkům. Největší z nich se nazývá Zkamenělý zámek a vypadá docela pěkně. Rozdělili jsme se na dva týmy - já s Honzou v nosičce a Ala s Danem - a dobře jsme ho prolezli.

Na druhou stranu - tedy z kopce - leží městečko Svratka, kam jsme taky párkrát zašli. Jednak to byla dobrá procházka, potom tam byl obchod s čerstvým pečivem a nejdůležitější věc - vedle sokola měli super hřiště s houpačkama s hromadou prolízaček. Zábava zaručena minimálně na hodinu.

Měli jsme zaplacenou polopenzi, takže snídaně i večeře se odehrávaly v hotelu. Bylo opravdu štěstí, že návštěvníků bylo velmi málo a obvykle byly obsazeny maximálně dva stoly. Honzík totiž objevil kouzlo objevování a pravidelně vyrážel na průzkumy do hotelu. Dan bývá normálně plachý, ale když měl předskokana, vyrážel taky a později Honzu povzbuzoval, aby lezl i tam, kde to měli zakázáno. Naše jídlo potom probíhalo takto - dvě až tři sousta, rychlý start a zastavit Honzíka před schody do přízemí, dvě až tři sousta, vytáhnout Honzíka a Dana z vedlejšího baru, dvě až tři sousta, Honzík v kuchyni, atd.

Další výlety už byly autem. V nedalekém Hlinsku mají uprostřed města skanzen staré architektury, který se nazývá Betlém. Chaloupek je tam kolem dvaceti, často s původním vybavením, případně nějakou hospodou nebo cukrárnou. Dan měl slíbený mlýn, který tam ale neměli. Takže jsme pokračovali dál, u Sečské přehrady jsme hledali hrad. Sabotovali jsme to jak se dalo, ale Ala na tom trvala, takže jsme obešli půl přehrady a stejně jsme nic neviděli. Na cestě zpátky jsme se zastavili ve Svobodných Hamrech, kde Dan konečně viděl mlýn a měli tam výbornou hospodu.

Nakonec jsme podnikli dva výlety do Toulovcových maštalí - klukům se tam docela líbilo a Dan šlapal jako nikdy, takže jsme toho nakonec ušli hodně. Vyráželi jsme z Boru u Skutče, jednou na západ ke Kolumbovu vejci a Kazatelně, podruhé do Toulovcových a Městských maštalí. Oblast je plná hlubokých údolíček a zajímavých skalních útvarů. Podle legendy se tady ukrýval loupeživý rytíř Toulovec a podnikal odtud přepady místních zbohatlíků. Na druhý výlet jsme se domluvili s Martou, Pavlem a Klárkou - nemají to z Vysokého Mýta daleko a znají to tu jako své boty. O hlavní atrakci se postarala Marta, když s sebou vzala pytlík kaštanů, které jsme rozhazovali kolem coby krmivo pro zvěř.

Celý týden jsme vymýšleli, jak provést cestu domů. Protože bylo jasné, že bez pár zastávek se to neobjede, studovali jsme plakáty na sloupech a hledali něco zajímavého. Vybrali jsme kolejiště ve Žďáru nad Sázavou, ale nakonec dopadlo úplně jinak.

Na Vysočině řádí jakýsi umělec a dělá obrovské sochy zvířat, třeba mamuta a tak podobně. Ala vydedukovala z mapy, že poblíž je socha hrocha a že ji musí vidět. Projeli jsme několik polních cest a sochu našli v kašně přímo před penzionem U Hrocha. Honzík spal a měli tam hezký minigolf, kde jsme s Danem hráli, dokud se Honza neprobudil. Taky jsme tam viděli plakát na vláčky ve vedlejší vesnici, kde jsme taky na pár hodin zakotvili, v dětském vlaku se projeli a okoukli pár prasátek a dalších zvířat. To už jsme byli natolik unavení, že jsme kolejiště vynechali a jeli přímo domů.

Podrobnosti

Ubytování: Hotel Svratka