Vysočina od pískoviště k pískovišti

2.8.2010 - 7.8.2010

Alice píše: Naše dovolené se poněkud změnily. Požadavky na tuto byly dva, ať to není daleko, protože řev v autě dlouho poslouchat nevydržím a aby bylo klidné ubytování. Vybrána byla Vysočina, alespoň trochu jako do hor, a pak nás napadlo, že tam by se to dalo zkusit i kolmo. Zapůjčili jsme vozík za kolo a vyrazili. S trasami jsme si většinou nemuseli lámat hlavu, cíl se ukázal docela jednoduchý - pískoviště, přesto se nám povedlo několik pěkných výletů.

Rybník Medlov

Na Medlov jsme se vydali několikrát pěšmo a jednou kolmo. První den byla i príma koupačka, kvůli počasí se ji však nepodařilo zopakovat, ani minigolf nedopadl. Ale pískoviště nezklamalo nikdy. Funkcionalistický hotel na břehu rybníka je stále v provozu.

Výhled od Medlova směrem na Fryšavu (není vidět)

Rozštípená skála, rozhledna Rosička, Žďár nad Sázavou

Začali jsme na Zelené hoře, prohlédli zámek Kinských, který dostal pan Kinský v restituci. Byly tu fotky, jakou mu vrátili ruinu a dalo se to porovnat se současným stavem. Ten pán má můj neskonalý obdiv, já bych to po zkušenosti s naší přestavbou asi raděj zbourala a postavila znova. Pan Kinský se pustil do rekonstrukce a musím říct, že se mu daří.

Dále jsme pokračovali na Rozštípenou skálu. Po chvíli podezřívání, že Roman má problémy s orientací, poněvač tu byl s oddílem asi před 10 lety a rozhodl se nás vzít zkratkou, jsme ke skále opravdu dorazili. Moc se mi tam líbilo, i za lezení by to určitě stálo, je tam udělaná spousta cest. Od skály jsme koukali, co je to dole a tak jsme se šli podívat k říčce a našli jsme tam sochu mamuta. Dan byl nadšen, po soše se dalo lozit. Informační cedule upozorňovala na další podobné sochy v okolí. Moc dobrý nápad. Je zde udělán cyklistický okruh, bohužel po silnicích.

Pak jsme vyrazili k železničnímu muzeu, kteréžto jsme nenašli protože bylo zrušeno, ale cedulky v okolí slibovaly rozhlednu. Výhled byl pěkný, ale kromě Zelené Hory, není v okolí žádných jiných monumentů. Výlet jsme zakončili ve Žďáru doplněním zásob.

Devět skal a Malinská skála

Dlouhý cyklovýlet. K vozíku za kolo Dan projevoval menší odpor než k nosičce na záda, ale když jsme mu nasadili přilbu, ječel poměrně hodně. Přesto jsme ujeli pěkných 24km, víc než jsme čekali. Ve vozíku se mu líbilo nejvíc, když jsme kolo tlačili a on stál jako vozataj (bez přilby). Cestou na Devět skal dokonce usnul, jen hlavička mu vesele poskakovala. Vozík se ukázal jako dobrá věc, pokud:

na silnici nejezdí auta
jede se po ideálně hladkém povrchu
převýšení je mírné, nebo je zapřažen zdatný jedinec.

Roman se ukázal jako zdatný jedinec a dokonce mi v některých kopcích ujížděl! Prej aby to měl rychlej za sebou.

Tři Studně

Na Tři Studně jsme jeli dvakrát. Jednou v dešti po cyklostezce a jednou po dešti po turistické. Druhý pokus vypadal spíš jako bahenní koupele, ale Dan byl nadšen, kola jsme tlačili skoro dva kilometry. Hotel Tři Studně je vybaven pro širokou klientelu. Když jsme tam byli my, tak klientelu tvořily převážně mamičky s tak nevychovanými dětmi, až jsem se dmula pýchou a zároveň strkala ruku do kapsy, abych nějakému cizímu fakanovi jednu nepřišila. Mají tam venkovní šachy, ruské kuželky a krytý bazén, který jsme chtěli v případě přetrvávajícího deště vyzkoušet.

Penzion Fryšava náš pokoj v suterénu (ostatní jsou v podkroví) působil poněkud vlhkým dojmem, ale ty snídaně, ty to vynahradily. Venku pískoviště XXL a v restauraci odkládací koutek pro děti, kde byla parádní gumová oslo-zebra.