Nýznerovské vodopády 12.1.2008

Zima sice není běžkování příliš nakloněna, ale rozhodli jsme se to aspoň zkusit. Na Novém městě sníh nemají, takže zkusíme tradiční Jeseníky. Tady je ale docela těžké najít trasu, kterou bysme už aspoň pětkrát nešli, takže jsme vybrali něco trochu speciálního.

Na nádraží v Žulové ale přemýšlíme, jestli jsme to trochu nepřehnali. Kolem nás jaro v rozpuku, ptáci zpívají a po sněhu ani památky. Trochu optimisticky věříme, že snad aspoň něco bude na hřebenu.

Náš plán není nic komplikovaného, z podhůří Rychlebských hor, kam nás dopravil miniaturní vláček typu autobus, se chceme vydrápat nahoru na hřeben a potom pokračovat směrem na jih po hřebenu až do Jeseníků, přesněji na Smrk. Odtam už jen sešup dolů do Petříkova a Ramzové. Jediná zajímavost podle mapy, která nám stojí v cestě, jsou Nýznerovské vodopády.

Když jsme večer předtím seděli nad mapou, při zmínce o vodopádech se Ala začala smát: "Moc se netěš, já tam byla jako malá a už tehdy mi přišel maličkej". Což se dokonale potvrdilo, když jsme dorazili na místo. Zato dřevěná budka, která stojí u rozcestníku, pamatuje návštěvy všelijakých skupin. Pár nápisů jsem si opsal a můžete se jimi pokochat i tady. Opisoval jsem kompletně i gramatickými chybami ...

Sníh ale pořád nic. U vodopádů se začaly objevovat tu a tam ostrůvky sněhu v lese. Kus pod hřebenem už byla sice vrstva celkem souvislá, ale pořád silná jen pár centimetrů. Naše očekávání se tedy logicky upnula na náš první postupový cíl na hřebenu - Sedlo Peklo. Jméno poskytuje materiál pro obrazotvornost, cestovatele hynoucí ve vánici jsme měli před očima až na sedlo.

Hlavně díky tomu, že počasí začalo trochu vyvádět. Padla mlha, začalo sněžit a fičet vítr přímo proti nám. "Na Pekle konečně obujem lyže, hupky dupky a jsme v Petříkově", trochu naivně jsme si mysleli. Na Pekle jsme se konečně obuli lyže a hupky dupky vyrazili do prvního kopce. Ala nadávala na klouzající běžky, já na vítr a tak všeobecně.

Kopec jsme zdolali, ale očekávaný sjezd se nekonal. Cesta je totiž dost skalnatá a zalesněná, takže sundat běžky a dolů sešlapat. A další kopec, stejný scénář. A další, už se to trochu opakuje, jenom některé jsme sjeli, když to vypadalo rozumně.

Po jednom obzvláště dlouhém výšlapu jsme funěli nízkým lesíkem, čekali další sešup, když najednou rozcestník a - Smrk. Příjemné překvapení způsobené naším obvyklým heslem: "Nedělat si iluze". Další překvapení odhalilo, že cesta do Petříkova je rozšířená, svištěli jsme dolů jako po másle a za půl hodinky byli dole.

Podrobnosti

Trasa: Žulová (340m) - Nýznerovská pila (396m) - Nýznerovské vodopády (500m) - Pod Chlumem (565m) - Pramen Peklo (810m) - Sedlo Peklo (847m) - Kovadlina (988m) - Klínový (908m) - U Smrku (1109m) - Smrk (1109m) - Brousek (1080m) - Černý Potok (915m) - Petříkov (792m) - Ramzová (770m).
Asi 20km. Skoro kilometr nahoru, ze Smrku už jen sjezd asi půl výškového kilometru.

Mapy: KČT 54 - Rychlebské hory a Lázně Jeseník (1:50 000)
a KČT 55 - Hrubý Jeseník (1:50 000)