Veget na Paprsku 11.8.2020 - 14.8.2020

Alice píše: Na Paprsek jsme po hřebenu dorazili v úterý večer. Hospoda byla plná, ale obsluha všechno hladce zvládla (za což má můj obdiv) a my dostali pokoj i večeři. Stala se věc nevídaná, po jídle na mě chlapci začali škemrat okamžitou sprchu, po které spokojeně zapadli do postýlek, aby vzápětí zjistili, že pokoj je vybaven televizí, na které lze přehrávat youtube, a spokojeně se připojili do matrixu.

Ve středu jsem naplánovala odpočinkový den, tedy že já a kluci zůstaneme na Paprsku a budeme se plácat kolem chaty a sbírat borůvky, a Roman bude mít samostatnou vycházku a doběhne do Žulové pro odstavené auto a převeze ho i s našimi čistými věcmi na Paprsek. Ještě doma při plánování jsem Romanovi tu vycházku záviděla, jakože si odpočne od rodiny a celá cesta pro auto (12km) je z kopce. No, když pak Roman vybíhal, tak jsem byla ještě ráda za hlídačku, protože kluci byli unavení a nohy jsem měla dost otlačený. Roman si navíc zpestřil cestu tím, že zabloudil, tak to měl delší a do kopca.

My jsme s klukama vyrazili do lanového hřiště u chaty. Tenhle laňák je úplně super, je zadarmo a není pro měkkoty (vstup na vlastní nebezpečí a překážky jsou hustý, kdo na to nemá, ať tam neleze, viděla jsem tam dost natlučených dětí). Je tam třeba lanovka vyrobená ze staré pomičky a start je z cca 4 metrů nad zemí. Tak na tu jsme se s klukama odvažovali asi půl hodiny. Taky houpačka s výkyvem asi 15 metrů a slacklajna s terénním dopadem. Tak jsem se chodila pravidelně realizovat, no jednou jsem ji dala i do půlky (ve stavu mírně opilém po dvou Pradědech, za střízliva ani krok), spadla jsem snad tisíckrát, asi 20krát dost tvrdě. Roman doběhl chvíli po obědě, jak dorazil, spustila se bouřka. Večer po dešti jsem ještě vytáhla Dana s hrnečkem na borůvky. Ale po dvoudenním spásání borůvek na tracku z toho zas tak moc odvařenej nebyl.

Ve čtvrtek byl vyhlášen výletní den. Chlapci hlasitě sabotovali pokusy o pěší chůzi, bylo vedro k zalknutí a tak jsem vymyslela, že bychom mohli do bazénu na Kolštejně. Byli jsme tam sami a bylo to supr. Pak jsem zajeli do Jeseníku, to nestálo za mnoho, dokud jsme nenašli skvělou zmzlinárnu, pak to bylo mírně lepší. Za děsivého protestu dětí jsme se následně přesunuli ještě do Zlatých Hor do zlatokopeckého skanzenu. Nad komentovanou prohlídkou vyhrálo pivo, limo a párek. A myslím, že jsme o mnoho nepřišli. Areál je otevřený a lze jej projít po naučné stezce i bez vstupenky. Ve skanzenech jsou pak komentované prohlídky. (Poznámka pod čarou - na to, abyste si vyzkoušeli rýžování zlata, vstupenku nepotřebujete a ... stejně nic nevyrejžujete.)

V pátek jsme vyrazili jen na protější kopec, podívat se na stavbu nové rozhledny. Cesta příjemně utíkala, rozhledna bude moc pěkná, i když i prostá vyhlídka ze země nenáročným stačí, ale bude tam bufet, tak jako ok. Ve chvíli, když jsme se začali vracet se zvedla mračna, Roman nechtěl jít stejnou cestou a zlanařil Honzíka, že přes sjezdovku to bude blíž, a my s Danem jsem zalezli do nejbižšího lesa. Do chaty jsme již docházeli za ukrutné bouřky. Tak jsme se jen osušili a lenošili až do druhého dne. Na odjezdu jsem strašně zatoužila jít ještě na houby. Honza to (zase) sabotoval a tak čekal v autě. No a lov byl úspěšný, po hodině snažení jsem našla právě a pouze jeden suchohřib, který nebyl suchý, ale tak nacucanýho vodou, že jsem stejně nechala u prařezu.

Přes Rychlebky