[bobroviny.cz] (c) 2004-2019 Roman Hubáček
switch to limited english version
 

Xi'an - Čína

25.5.2013 - 2.6.2013

Pracovní cesta do západní Číny - osmi-milionového historického Xi'anu (西安 xī​'ān znamená západní mír).

Bubnová věž v noci

Sychravé ráno, asi půl třetí, belhám se z domu a směřuju na autobusové nádraží u Grandu. Autobus není moc plný, koukám z okna a cesta do Vídně pomalu ubíhá. Po hektickém balení je příjemné nic nedělat. Na letišti odevzdávám batoh, se kterým se ještě shledám při celní kontrole v Pekingu. Mám přes čtyři hodiny času, čtu si, piju kafe a je mi dobře. V Bruselu taky žádný problém, letiště je pěkné, odbavení jde rychle a na přestup jsou dvě hodiny, úplně akorát.

Následuje jedenáctihodinový přelet do Pekingu. Letadlo je nepřekvapivě plné číňanů, sedím vedle jednoho a zkouším navázat kontakt. Celkem neúspěšně, anglicky neumí, moc nereaguje, ale nakonec mi aspoň půjčí čínské noviny, abych mohl trochu zkoušet své velmi chabé znalosti čínštiny. Za nějakou chvíli zjistil, že mu nefunguje dotykové ovládání, takže se odstěhoval někam dozadu. Díky tomu mám dvojsedačku pro sebe a trochu se kulturně ladím sledováním čínských filmů. Někdy během nich jsem usnul, a cesta mi rychle uběhla. V Pekingu teplotní šok, vedro a dusno, všude tuna lidí. Celní kontrola v klidu, pohovor s důstojníkem taky a už zase čekám na letadlo. Poslední úsek do Xi'anu šel jako po másle.

Pouliční holičství pod hradbami Na hradbách Soustředění při hře Ruch na ulici

Ráno v Xi'anu bylo vedro a pršelo. Moje zavazadlo vyjelo jako první a taxikář už čekal. Komunikace nulová, ale už si pomalu zvykám. První dojmy dost špatné - industriální smrad, déšť, únava, všude paneláky a beton. Taky jsem už pěkně unavenej, taky už jsem na cestě 26 hodin, což na náladě nepřidá. V hotelu je domluva už o něco lepší, ale taky celkem boj. Padám do postele, nastavuju budíka na tři odpoledne a opona padá.

Zvonová věž Prý největší LCD na světě - strop obchoďáku Zátiší s bonsaiemi kousek of kláštera Velká divoká husa Já se slonem

Odpoledne bylo ale pěkně. Slunko svítilo a žádné velké vedro. Na recepci jsem dostal mapu a papírek s adresou hotelu ve znacích, abych si mohl domluvit taxíka. Taky mi udělali nějaké kroužky v mapě, kde jsme a kde je centrum. Noha (měl jsem vyvrtnutý kotník) sice trochu bolí, ale snad tam dojdu. Ulice jsou pěkné, pruhy pro auta a pruhy pro pomalá vozítka jsou oddělené alejí stromů. Nápisy kolem samozřejmě ve znacích, naštěstí větší instituce mívají i malými písmeny přepis latinkou. Do centra to bylo pořád rovně, na východ. Za slabou půlhodinu jsem dorazil k západní bráně.

Mrakodrapy s tradičními střechami Na přechodu je potřeba opatrně Krámek s oříšky - muslimská čtvrť

Centrum Xi'anu je totiž obehnané hradbami. Ty dnešní jsou prý malé, ale i tak jsou deset metrů vysoké a nahoře je silnice, kde by se auto otočilo. Dají se tu půjčit kola a hradby si objet, celá trasa je asi 14 km. Podél hradeb jsou každou chvíli hlídací věže, některé malé, jiné větší. V jedné z nich měli výstavku klasických čínským maleb a prodejnu oblečení. Koupil jsem si tričko a trochu se prošel.

Do centra Xianu už to nebylo moc daleko. Po cestě jsem narazil (konečně) na obchoďák a koupil si něco jídla na večeři a snídani.

Ráno plné smogu a deště

Uprostřed města stojí dvě věže - 鼓楼 gǔ​lóu a 钟楼 zhōng​lóu, bubnová a zvonová pagoda. Jedna z nich zvonila svítaní, druhá soumrak. Pocházejí z dynastie Tang a jsou v hodně typickém stylu. Vlastně prakticky cokoli starého nebo tradičního takto vypadá - je to pěkně vidět na přiložených fotkách, mírně nahoru prohnuté střechy, krov s přečnívajícími trámy, dřevěné sloupy. Velice oblíbená barva je červená, typické jsou lampiony a třásně. Jednotlivé dynastie se mírně liší, ale pozná to jen znalec. Místní to obvykle odhadují podle toho, co se učili v dějepisu - například v Xi'anu byla "většina budov postavena za dynastie Tang and Sung". Zajímavé je, že podobné prvky se často používají i na moderních budovách, takže často je vidět dvaceti- patrový panelák s prohnutou střechou.

Muslimská čtvrť Poumou - pita, vepřové a nudle Poumou hospoda

Po cestě zpátky mě zaujala další věc. Několikrát jsem viděl skupinu lidí sklánějících se nad deskovou hrou. Mezitím jsem se trochu otrkal ptaním na cestu a rozhovorem s jedním studentem v divoké kombinaci angličtiny a čínštiny, takže jsem se zeptal, jestli si to můžu vyfotit a dostal svolení. Díky tomu jsem mohl potom obrázky her probrat s čínskými kolegy - jedna byla klasická halma, druhá jakási tahová hra přibližně odpovídající šachu.

Kromě intenzivního pracovního nasazení ve dvou čínských kontraktorských firmách jsem se pokoušel poznat místní prostředí i během týdne. V úterý jsem v doprovodu Chrise Wanga vyrazil podívat se na klášter Velká Divoká Husa 大雁塔 (Dà​yàn​tǎ). Předtím jsme se zastavili na dobré plněné šátečky 包子 (bāo​zi) a spoustu dalších dobrot čínské kuchyně. Klášter pak stojí uprostřed obrovského prostoru nákupních center a spíš než oázu klidu a vědění je klasická past na turisty.

Zákusek Městské muzeum Terakotová armáda - pár kousků

Další den jsme vyrazili (zase s Chrisem) do muslimské čtvrti. Ta se vyznačuje hlavně neuvěřitelnou hustotou lidí a stánků s různými pochutinami. Vypadalo do výborně, ale Chris mě dost zrazoval od ochutnávek s tím, že hygiena tu není nic moc. Nakonec mě zatáhnul do hospůdky na zajímavou směsku nudlí, masa a pita chleba zvanou 泡馍 (pào​mó). Na závěr jsem ještě ochutnal vyhlášené 烤肉 (kǎo​ròu), grilované maso na špejli. Po pár dalších pamlscích jsem radši vyrazil na hotel pěšky, abych trochu slehnul.

Mrakodrapy a tak Ve městě Čínská svatba

Poslední volný den byla sobota před odjezdem. Docela jsem zvažoval výlet na terakotovou armádu 兵马俑 bīng​mǎ​yǒng, ale nakonec jsem nejel. Je to asi dvě hodiny od Xi'anu, je tam povinný průvodce a vůbec mi nějak nepřišlo moc lákavé s tímhle strávit celý den. Takže jsem radši vyrazil s Chrisem do obrovského muzea čínské historie, kde stejně nějakých 20 soch z terakotové armády mají taky. Muzeum nebylo vůbec špatné, ona historie města sahá asi 4000 let do minulosti, takže je co ukazovat - v době, kdy tady žili lidi popelnicových polí s pár oštěpy, v číně odlévali titěrné ornamenty na bronzové nádoby a vyráběli hedvábí.

Čínština

V podstatě náhodou jsem se půl roku před touto cestou začal učit čínsky, aniž bych tušil, že se někdy do Číny podívám. Díky tomu trochu tuším, jak se tam komunikuje.

Občasné znaky nahoře jsou zjednodušený zápis obecné čínštiny (někdy taky nazývané mandarínské).  Zjednodušený zápis byl zaveden v 60. letech a běžně se vyučuje na čínských školách. Dřívější zápis, takzvaná tradiční čínština, se stále používá třeba na Tajwanu. Její znaky mají komplikovanější zápis, ale jinak jsou ekvivalentní. Pro zápis a výuku výslovnosti se používá pīnyīn, kde každá slabika odpovídá jednomu znaku. Kromě toho se používají různé místní dialekty, které se vyslovují úplně jinak.

Několik užitečných slov/spojení:
českyčínské znakyvýslovnost (pīnyīn)
děkuji谢谢xiè​ xie
je to daleko?是很远吗?shì hěn yuǎn ma?
chtěl bych ... 我想wǒ xiǎng
kde najdu? 在那里我发现zài nàlǐ wǒ fāxiàn
jak se dostanu?怎么走zěnme zǒu
jak se řekne?怎么说zěnme shuō
kdy何时hé shí
kolik多少duō shǎo
kde哪里nǎlǐ
kdoshuí
co什么shénme
nahorushàng
dolůxià
vínojiǔ
chleba面包miànbāo
ok好吧hǎo ba

 

Navigace

Předchozí - Další
Časová osa Přehled všech článků Větší akce

Fotka dne

Související články

Nejnovější články

Jít a hledat Escalante I want to be a part of it New York, New York! U Balatonu Lysá hora v dešti Road trip směr Balaton

Hledat


Jak hledat Klíčová slova Klíčová slova obrázků Převodník jednotek

Co to tady je

O těchto stránkách Něco vás zaujalo, chcete mi něco napsat? Pošlete mi mail

RSS

RSS článků RSS fotek dne

 

 

(c) 2004-2019 Roman Hubáček